Kroniky Prachu

Autor: Lin Rina

Šaty, plesy, plané řeči a na konci toho všeho... ideální manžel. Tak si představuje Animantina matka nejbližší budoucnost své dcery. Jenže Animant je tento svět pozlátka na hony vzdálený. Ona se nejraději pohybuje na mnohem zajímavějším místě - ve světě knih a příběhů. Ačkoliv se s pomocí vtipu a sarkasmu snaží odehnat realitu od sebe co nejdál, stejně ji doběhne. Nabídce pracovat jeden měsíc v univerzitní knihovně se nedá odolat, a tak plna očekávání opouští nudné provinční městečko a odjíždí do Londýna.

V obklopení tolika knihami se jen těžko dokáže soustředit na své pracovní povinnosti. Její už tak rozptýlenou pozornost narušuje i vrchní knihovník - nejprotivnější muž na světě, se kterým není lehké vyjít. Přesto v ní začne probouzet city, které předtím neznala. A ani ta nejučenější kniha jí neporadí, jak se s nimi vypořádat.

Nejradši bych se opět schoulila do jeho opotřebovaných pér, rozevřela knihu, kterou jsem předtím začala číst, a jednoduše zapomněla, že existuje nějaký svět společenských dýchánků a sňatkuchtivých matek. 

Tohle je naprosto geniální knížka. Je to totálně skvělý a já si to zamilovala.

Strašně moc jsem si čtení užívala a někdy bylo 70 stránek na den fakticky málo. Ale když už jsme s Áňou vymyslely něco jako společné čtení, tak jsem se chtěla držet rozpisu a nepředbíhat.

Bylo to neskutečným způsobem sladké, roztomilé a úplně aah. Docela nemám slov na popsání tohohle skvostu. Autorka to napsala (a překladatelka přeložila) děsně čtivě, takže jsem vůbec nestíhala zpozorovat, jak rychle mi mizí stránky pod rukama. A ač byl příběh lehce línějšího rázu (čti, pomalejší) tak se to četlo fakt rychle a vůbec mi to nevadilo. Naopak.

Díky volnějšímu tempu bylo hrozně hezký pozorovat vytvářející se vztahy a jejich následné ničení. Mezi tyhle vztahy řadím hlavně vztah Animant s panem Boylem (který mi byl nesympatický už od začátku) a Animant s panem Reedem. Na pana Reeda rozhodně nepoužiji závorku, jemu věnuji rovnou celý odstavec. Vývoje těch vztahů mě totálně okouzlily a došla jsem k tomu názoru, že zažít bych něco takového nechtěla, ale v knížce to bylo vážně dobré.

Navíc mi neskutečně sedlo umístění příběhu. Stará Anglie se mi fakt líbí a tak nějak by mi nevadilo mít nějaký převraceč času a navštívit ji v téhle době. Svézt se kočárem a vidět dámy jenom v sukních. Joo, to je moc hezká představa. Plus ještě to, že bych chtěla vidět tu knihovnu. Je teda fakt, že mě by tam rozhodně nepustili, ale stejně by stálo za to se tam vplížit. I na malou chvilku. Nebo oknem mojí kamarádky jako Elisa (když už jí zmiňuji, tak vám ještě povím, co si o ní myslím, jo? Podle mě je to ta nejvíc švihlá knižní hrdinka, na kterou jsem po dlouhý době narazila. Přijde mi strašně sympatická a věřím tomu, že musí být vážně fajn. Nevadilo by mi mít jí ve svém okolí. Faktem zůstává, že mi možná trochu připomíná @knihy_od_kacky , ale to je možná jen moje zdání.).

A teď k postavám. Tedy těm dvěma hlavním. Začnu Animant, protože dámy mají přednost.

Takže, ona je úplně skvělá. Strašně se mi na ní líbí, jak dokáže vzdorovat nepěkným narážkám a vracet s nimi údery. Nebojí se prosazovat svou, ale dokáže přijmout názor druhého, pokud je ten názor založen na pravdě a ne na předsudcích. Zároveň mě ale docela mrzelo, že si všechno brala hned tak moc osobně a moc nad vším přemýšlela, čímž si pak lehce přivodila špatnou náladu. Ale jinak jsem si jí vážně oblíbila a v některých věcech mi dost připomínala sebe samu. Hodně mě fascinovala její snaha vidět všechno v logickém světle (jo, tohle spojení je fakt divný, ale don´t care). A vidět, že ne všechno jde logicky vysvětlit, bylo taky moc fajn...

No a teď k pánské části obsazení. Thomas Reed mi na začátku přišel jako totální morous, který nemá totální zájem o dění kolem sebe. Následná proměna mě proto moc mile překvapila a byla jsem fakt nadšená, když se z něho začal stávat milej člověk co si na vás nehoní ego. Změnu k lepšímu jsem tedy rozhodně vítala. Ovšem pak přišla dýka do zad a já přiznávám, že moje oči nezůstaly suché.

Nad koncem knížky jsem seděla s úsměvem. Bylo to děsně sladký a úplně strašně romantický. Tady jsem tu změnu pana Reeda vnímala asi nejvíc. A fakt by mě zajímalo, jak by vypadalo pokračování. Jestli by měli děti a jak by se v nich promítaly jejich charaktery spojené do jednoho. Myslím, že by to mohlo být zajímavé...

Za mě jedna z nejlepších knížek, který se mi letos povedlo přečíst. Doporučuju přečtení snad úplně všem. Je to fakt dokonalost. A nutnost. A navíc, viděli jste tu dokonalou obálku?! Už jenom kvůli tomu bych koupi i přečtení zvážila! Tak do toho!

Knížka ode mě dostává 10/10 a to už by vás mohlo k tomu přečtení dokopat.