Kletba vítězů

Autor: Marie Rutkoski

Některá vítězství stojí víc, než jen velký balík peněz... Jako dcera mocného valoriánského generála si Kestrel užívá bezstarostného života. Její osmnácté narozeniny se ale blíží a ji čeká zásadní rozhodnutí: buď se přidá k armádě, nebo se vdá. Když jednoho dne míjí na trhu místo, kde právě probíhá prodej otroků, upoutá její pozornost mladík hrdě vzdorující ponížení, kterému je vystaven. Kestrel se impulzivně pustí do dražby a vyhraje. Vítězstvím však na sebe přivolá kletbu, jejíž následky ji budou stát mnoho. Zakázané přátelství, které mezi nimi záhy vznikne, se stane nebezpečným nejen pro ně, ale i pro celou zemi. Kestrel - představitelka silného národa dobyvatelů a válečníků, a Arin - otrok z pokořeného národa Herranů, se totiž stanou důležitými figurkami ve vysoké politické hře plné intrik, tajemství a zrady...

Kdo není svobodný, nemůže být šťastný, říkával často Kestrelin otec, a kdo není odvážný, nemůže být svobodný. 

U téhle knížky se musím přiznat, že po ní pokukuju od začátku mojí booksta kariéry. Nikdy jsem se ale nedokopala k tomu, si jí pořídit. Pak tu v lednu byla ta aféra s nedovydáním celé série v papírové podobě. V tu dobu jsem se rozhodla, že si sérii přečtu a pak případně koupím i k sobě do knihovny. Tím chápejte to, že jsem si knížku nejdříve rozhodla od někoho půjčit. No a ten někdo byla milá Sol. 

Už teď vám můžu říct jedno, tohle si chcete přečíst. Jakože fakt chcete. A pokud mi nevěříte, račte se přesvědčit níže. Nicméně, já se rozhodla, že tohle prostě doma mít chci. Takže brzy budu dělat nějakou objednávku, protože si fakt chci přečíst i další dva díly. Nejlíp v papíru žejo...

Ze začátku mi příběh přišel takový trochu pomalejší, neslaný nemastný. Ale  když jsem si zvykla, zjistila jsem, že se mi to fakt líbí.  Líbí se mi postavy, styl psaní ale i suprově vystavěný svět.

Svět mi přijde fakt hodně dobře vymyšlený a dost se mi líbí i ten systém, který je tam zavedený. Teda ne že by se mi líbilo to otrokářství, to ne. Ale líbí se mi ten účel se kterým je to zrovna v téhle knížce. Je to trochu něco jiného, než na co jsem zvyklá z jiných YA. Je to ozvláštnění a příběh díky tomu dostává grády. 

Protože řekněme si narovinu, vzpoura otroků je fakt hustá a moc často se to nevídá. A ještě ne s takovýmhle řešením. Za to má autorka můj obdiv, protože vymyslet v dnešní době něco nového v YA literatuře je dost těžký. Ale Marie Rutkoski to zvládla na jedničku, fakt.

Co se hlavních postav týká, tak mi přišlo, že se strašně rychle soudily. Ať už Kestrel Arina, nebo naopak. Prostě byli se vším rychle hotovi a nezajímaly je důvody chování toho druhého. Tohle mě trochu mrzelo na konci u Arina. Když viděl Kestrel s tím znamením na čele, tak hnedka že mu to mělo být jasný, že císařův syn je fakt dobrý. Nad tím jsem tak rochu kroutila očima, ale stejně ho mám ráda. 

Jako, já i docela chápu tu podezřívavost mezi nimi, protože přeci jenom, Arin byl 10 let mezi otroky, zatímco Kestrel byla ta "smetánka". Dva národy je další důvod pro nedůvěřivost.

Oba dva naši hlavní hrdinové mi ale sedli a mě ten příběh díky nim fakt bavil. Doufám, že se k sobě nějakým způsobem během těch dvou dílů dostanou, protože si nedovedu představit, že by skončili s někým jiným než spolu. Oni jsou pro sebe jak dělaný. Jsou si tak podobný, že věřím tomu, že by jim to totálně skvěle klapalo. Prostě prosím, ať jsou spolu. Jinak to nerozdýchám.

Kestrel je mi jako hlavní hrdinka děsně sympatická a jsem si jistá, že pokud tam bude ještě nějaký převrat, tak bude její zásluhou. A ještě teď, když je na takovém postu. Dost se mi líbí, že si neodpustí sem tam nějakou tu poznámku, ale když ví, že je lepší mlčet, tak mlčí. Obdivuhodná vlastnost. Tím a mnohým dalším si jsou s Arinem fakt podobní. To, co Kestrel udělala pro to, aby Arin mohl žít je skoro neuvěřitelné a myslím, že když to nazvu láskou, tak se nic nestane. Každopádně za to má můj obdiv. Stejně ale doufám, že se z toho nějak vykroutí a bude nakonec s Arinem. 

Jakože docela jsem nečekala, že to povstání bude takhle drastické, ale jakoby, nedivím se. A já za to zorganizování a vymyšlení všeho prostě musím Arina obdivovat. Protože jeho organizérské vlastnosti jsou fakt hustý. A při tom všem pořád myslel na Kestrelinu bezpečnost, což je úplně skvělý.

Nicméně, moje větší sympatie mají Herrané, ne Valoriáni. Ti jsou podle mě dost na nic jakože, chápete. Nárokovat si území, který vám nikdy nepatřilo a vy víte, že nikdy patřit nebude, přesto zotročíte původní obyvatelstvo a děláte jako že nic. To není moc hezký prostě.

Hodně mě to bavilo, fakt jo. A jsem hodně zvědavá, co přinesou další díly. Těším se moc, fakt, že jo.

Knížka ode mě má 9/10