Všechny malé zázraky

Autor: Jennifer Niven

Theodora Finche fascinuje smrt. Violet Markeyová zase žije pro budoucnost – těší se na den, kdy dokončí střední školu a bude moct opustit rodné městečko, které jí připomíná nedávnou tragickou smrt sestry. Když se ti dva potkají na římse školní zvonice, není ale docela jasné, kdo koho vlastně bude zachraňovat.

Finch je obyčejný kluk, až na to, že trpí bipolární poruchou. Violet je obyčejná holka, až na to, že Finchovi přijde úplně neobyčejná. Ty dva svede dohromady školní projekt, jehož cílem je objevovat „krásy Indiany“, a oba při tom učiní zajímavé objevy...

Nepamatujeme si dni, pamatujeme si okamžiky. Pravda je taková, že všechny dny s tebou byli skvělý

Ještě než tady bude můj názor, ráda bych směrem k nakladatelství YOLI vyslala pár děkovných slovíček za to, že jejich contemporary knihy se zaměřují na ta "méně známá" témata. Jsou to podle mě totiž témata, o kterých se málo mluví, málo se o tom ví, alespoň co se týká společnosti, ve které se pohybuji. Jsem ráda, že takové knihy (filmy a seriály) vznikají a do podvědomí čtenářů a nám podobným se tato témata dostávají. (Ať už pod tímto vidíte jakoukoliv knížku, můžu jmenovitě zmínit třeba Pět kroků od sebe nebo právě Všechny malé zázraky.) Myslím si, že je důležité o těchto věcech alespoň něco málo vědět. A k tomu málu nám právě knihy poslouží, myslím, velice dobře.

Zrovna tahle knížka se zaměřuje na problematiku bipolární poruchy a se sklony, jež s touto nemocí souvisejí. 

Obě dvě postavy mi neskutečně sedly. Ať už zmatené myšlenkové pochody Finche nebo ty skoro uspořádané Violet. Oba mi přirostli k srdci, takže nikoho (znovu) nepřekvapí, že jsem konec (zhruba od stránky 308, pokud by to někoho zajímalo podrobněji) nemohla zastavit vodopád slz. Opravdu jsem skoro nezastavila. Sem tam, na pár sekund. Ale stačilo jediné slovo a dostalo mě to zas. 

Kapitoly z Finchova, lehce zmateného pohledu mi přinesly pár nových informací o tom, jak se člověk asi cítí. Sama nevím o nikom z mého okolí, kdo by touto nemocí trpěl, ale co není vidět na povrchu, může být úspěšně skrýváno. Někdy jsem měla menší problém s pochopením jeho myšlenek a pocitů, toho, jak to všechno vnímá a cítí. Ale myslím, že to byl účel a ten to splnilo. Zmatená jsem někdy začala být i já. A z těch jeho kapitol člověk prostě věděl, že je něco špatně. 

Přes to všechno se mi ten kluk opravdu líbí. Jeho názory byly dost realistické, uměl skvěle vyjádřit co cítí (když si to teda srovnal v hlavě). Tyhle typy kluků mě vždycky fascinovaly, ale asi jsem žádného ještě nepotkala, nebo o tom nevím. Ale být na Violetině místě, tak si to asi taky dávám za vinu, i když vím, že tohle byl boj toho druhého člověka. Nedovedu si to představit...

Violet je podle mě jedna z nejsilnějších knižních hrdinek, co vůbec existují. To, čím si prošla, co musela přestát a překonat je fakt šílený. A ona se s tím fakt poprala skvěle. Ze začátku mi nebyla sympatická tolik jako jiné hrdinky, ale ten konec. Za ten konec jí fakt obdivuju. Je podle mě důkazem toho, že čas a správní lidé kolem vás dokáží hodně. Všechno má svůj čas, někdy je ta doba dlouhá, jindy ne. Ale pokud máte po boku někoho, na koho se můžete kdykoliv obrátit, je to podle mě rychlejší. 

Příběh těhle dvou mi ukázal, že když chceme, tak dokážeme téměř cokoliv. I to, o čem jsme si mysleli, že toho nikdy nebudeme schopni. Ale i to, jak moc jsou některé (dobře, všechny) věci nestálé a jak málo stačí k tomu, aby se všechno podělalo. Stačí maličko, i pár sekund a všechno může být pěkně v háji. A proto bychom neměli "přežívat" ale žít. Doopravdy žít a užívat si to. Spolu s tím si myslím, že je na místě, abychom si vážili společných chvil s lidmi, na kterých nám záleží. 

Další věc, kterou bych tu chtěla zmínit, jsou závěrečná slova autorky. Ty dokazují, že se tohle opravdu děje, že sebevražda není jenom slovo. To samé platí o psychických problémech. Obojí je mezi námi. A ty psychické problémy jsou čím dál častější a to o nich člověk nemusí ani vědět, nebo je mít přímo určené od doktora. Ale jsou tu. 

A proto si myslím, že je opravdu důležité předávat alespoň tohle málo mezi lidi, těmito, ale i jinými způsoby předávat. A šířit knížky, filmy, seriály s tématy, jako je tenhle, dál. I tohle může někomu pomoct. 

Tenhle příběh ve mně hodně zanechal a myslím, že to nebylo naposledy, co jsem jej četla. Poselství tohoto příběhu je jasné jako facka. A já jsem ráda, že jsem se k tomu dostala až v tomhle věku. Jako mladší bych to možná nepochopila úplně do hloubky, anebo možná jo. Kdo ví. Rozhodně mám v plánu se podívat i na film, což bude hodně psychicky náročné. (Celkově moje dubnové plánované filmy jsou takové náročnější, protože mám v plánu se podívat na Endgame...). Takže kapesníčky a jde se na to.

Knížka ode mě dostává konečné hodnocení 10/10*