Falešný polibek

Autor: Mary E. Pearson

Království Morrigan je ponořeno v tradicích a příbězích o dávném světě, ale některé tradice princezna Lia nemůže překousnout. Například sňatek s někým, koho nikdy nepotkala. To vše pouze kvůli zajištění politického spojenectví.
Lia má všeho po krk a je připravena začít nový život. V den své svatby utíká do na míle vzdálené vesnice, kde se usazuje mezi obyčejnými lidmi a především dvěma záhadnými a přitažlivými muži – jedním princem, kterého si měla vzít, a jedním vrahem, který má za úkol ji zabít. Obklopena tajemstvími a lžemi musí Lia odhalit nebezpečné skutečnosti, které otřesou celým jejím životem, zatímco se pomalu začíná zamilovávat do jednoho z dvou cizinců

Někdy nás osud přiměje dělat věci, o kterých si myslíme, že bychom se jich nikdy nedopustili.

Falešný polibek je knížka, ke které jsem od začátku přistupovala značně obezřetně. Co jsem tak četla nebo slyšela názory náhodných lidí, tak byly dost rozporuplné.
Zároveň to ale byla série, která mi (na můj vkus) už dlouho ležela v knihovně. A proč? Bála jsem se zklamání.
No a pak se tu objevila karanténa a voila, zavřené knihovny, což znamenalo, začít číst svoje věci. Takže první díl padl za oběť karanténě a já na začátek musím říct, že jsem spokojená.

Četlo se to strašně snadno a rychle (okey, teď si přijdu jak nějaká reklama) a příběh měl spád a velice slušný. Díky některým názorům jsem tak nějak nevěděla, co čekat, na co se připravit. Ale přečíst jsem to jednoznačně chtěla, protože Mary je strašně milá osoba (teda podle videí z Humbooku, sama jsem neměla tu možnost jí vidět na živo... a to mě strašně mrzí) a já nakonec věřila, že to bude super.
A musím říct, že to bylo fakt dobrý. Dost se mi to líbilo a já můžu říct, že do dalších dílů se pustím velice brzy.

Do jejich odhalení jsem tušila, kdo je princ a kdo zabiják. Ale co vám budu povídat, totálně jsem se sekla. Bylo to opravdu obráceně. A já si teďka přijdu jak kdybych v té knížce vůbec nekoukala na detaily. Ale stejně mě to odhalení překvapilo.

Ano, tahle série má svý mouchy. Netvrdím, že ne. Ale mně jsou upřímně jedno. Mně se ta knížka líbila. A jsem fakt ráda, že jsem se k tomu přečtení konečně dostala. Jediné co, tak mi tam maličko vadil ten trojúhelník, který ale ani trojúhelníkem nebyl. V podstatě Lia nedělala tolik, kolik jsem čekala od milostného trojúhelníku. Takže i to rozhodně nebyl žádný mínus.

Když se zaměřím na hlavní postavy, tak jediné výtky mám ke Kadenovi, ale to vám prozradím až pak. Začnu Liou. Ano, má svoje mouchy. Ale já jsem za tyhle hrdinky s mouchami docela vděčná. Jsem ráda, že YA literatura nemá jenom ty "dokonalé" hrdinky, ale že se objevují i různé vady na té jejich dokonalosti.
Podle mě je Lia děsně silná. Ne fyzicky, ale psychicky. A jde si za svým, i když jí to přivodí pár problémů. Myslím, že si zaslouží kapku obdivu, minimálně za to, jak se dokáže vzdát svého života v "utajení" a je ochotná se vrátit, aby zachránila lidi, na kterých jí záleží.
Pak samozřejmě její touha po lásce. Chtít to, aby někdo miloval vás, jako vás a ne vás, jako princeznu je podle mě naprosto geniální a v tomhle ohledu se s ní strašně ztotožňuji.
Co se mi líbí, je její dar. Zatím takový malý plamínek, ale jsem si jistá, že tady nekončíme. Ten nápad se mi fakt líbí.
Jako hlavní hrdinka mi sedla a zatím s ní nemám žádný problém...

Co se mužského osazenstva týká, začala bych Rafem, protože se nechci rozčílit kvůli Kadenovi tak brzo...
Upřímně jsem si myslela, že že je to on, kdo má Liu zabít. No, neodhadla jsem to. A byla jsem dost překvapená, protože jsem si svojí teorií začínala být dost jistá. No a kvůli té mojí teorii jsem k té postavě přistupovala (stejně jako na začátku ke knížce) s jistou nedůvěřivostí. Ale ta postava se mi strašně líbila už od začátku. Podle mě je Rafe ukázkový brouček, co se vztahů týká. Ale zase vypadá na takového "bad boye" těžko říct, jak bych na něho reagovala, znát ho osobně. Ale nevadilo by mi to. Protože jeho, no, nechci říkat oddanost, ale nenapadá mě jiné slovo, k Lie, je naprosto pozoruhodná a získal si tím moje sympatie.

Druhým členem tohoto osazenstva je Kaden. A no, co si budem. Fakt ho nemám ráda. Je totálně sebestředný, nálady střídá jako moje ségra (takže věřím tomu, že bude narozen v květnu nebo červnu...) a neví, co chce. Jednu chvíli je to zabiják, tu druhou zase záchranář jednoho princeznovského života. Ať si sakra vybere, protože tohle je děsně sobecké. A tyhle lidi mě tak strašně iritují i v reálu, že to až není možné.
Na začátku, kdy jsem ještě měla za to, že je princ, mě trochu štvalo, že s ním Lia tolik netráví čas, který věnovala Rafeovi. Ale ne, jsem ráda, že to tak bylo, protože Kaden je jeden velký pitomec. (se tady nad tím rozčiluji ještě víc než při čtení...)

Abych to nějak uzavřela...
Jsem člověk, který co se knížek týká, není zase tak moc náročný. Líbí se mi dost věcí. Chápu, že se tohle někomu nemuselo líbit, ale s tím názorem se neztotožňuji.
Jo a pozor, jsem knihomol, který u knížek dost často brečí. No a tohle nebyla výjimka. Ale bylo to strašně fajn a já se těším, až se pustím do dalších dílů.