Prokletý rok

Autor: Kim Liggett

Dívkám ve vesnici se tvrdí, že mají moc vyrvat spořádané muže z náruče jejich manželek. Proto jsou v šestnáctém roce života vyhnány do divočiny, kde se musí od této magie očistit – ne všechny se však vrátí. Tierney Jamesová sní o společnosti, kde mají ženy větší hodnotu než kus masa. Ale jak se blíží její vlastní prokletý rok, zjišťuje, že hrozba nečíhá jen v lesích. Nebezpečí se skrývá v nitru samotných dívek.

"Nebe je kluk v domku na stromě, co má studené ruce, ale hřejivé srdce."

Tohle je jedna z těch knížek, ke které jsem přistupovala od začátku velice opatrně. Všichni z ní byli nadšení, viděla jsem jí úplně všude a hype kolem ní byl fakt obrovský. Stala se Humbook tipem číslo jedna, takže propagace ze strany Humbooku a prodejců byla fakt obrovská.
Sama dobře vím, jak to s takovými knížkami mívám já...
Proto jsem značným způsobem snížila svá očekávání a v jednu chvíli jsem byla rozhodnutá se do ní vůbec nepouštět. Nakonec jsem se ale nějak nechala zviklat a voila, byla u mě v knihovně.
Přesto mi chvilku trvalo, než jsem se odhodlala po ní sáhnout.

Možná díky právě dost sníženým očekáváním se mi knížka fakt líbila.
Strašně mě zaujal ten nápad celého příběhu a pak jeho zpracování. To bylo opravdu skvělé. Je hrozně hustý, že prostě v 16ti letech jsou holky vyhnaný do lesa a musí tam strávit rok. (Představa toho, že bych momentálně měla být někde v lese s několika holkami je fakt děsivá.)
Zní to fakt šíleně a já bych to osobně nechtěla zažít.

Hlavní hrdinka mi fakt sedla. Přišla mi jako totálně správná holka s mozkem a srdcem na správném místě. Věděla, co se od ní čeká, co chce a nebyla to žádná ufňukaná pipka na facku. Díky tomu, že věděla co chce a díky své chytrosti většiny z těch chtěných věcí dosáhla. A skutečnost, že byla ochotná se všeho vzdát pro život s milovanou osobou, jí v mých očích přidává další velké plus.

Panské hlavní postavy ve mě zanechaly kladné pocity.
Pytlák si mě získal hnedka a já si užívala každou chvíli, kdy s ním Tierney byla. (Poslední chvíle s ním mě ale fakt dostala :(...) Fakt jsem si jeho postavu oblíbila a děsně mě štve, jak dopadl.
Michaela jsem ze začátku úplně nemusela, ale po návratu dívek z Prokletého roku jsem ho nakonec vzala na milost. Podle mě se zachoval úplně úžasně a já ho za to fakt žeru. Je vidět, že Tierney má opravdu rád.

Z mnoha důvodů moje oči na konci (zase) nezůstaly suché. Fakt mě ten konec dostal. Nečekala jsem, že to skončí takhle. Ale zase, je to standalone, takže to v podstatě chápu...

Hodně se mi v knížce líbily vystavěné vztahy. Přišlo mi, že většina z nich prošla neuvěřitelným vývojem a zdály se být reálné. Ať už ty mezi dívkami samotnými, mezi dívkami a muži z Okresu, mezi pytláky... A hlavně teda mezi Tierney a Rykerem a nakonec mezi Tierney a Michaelem. Romantická linka mi vůbec nevadila, dokonce se mi fakt líbila a byla tam důležitá.

Fakt mě to bavilo. Co se děje týká, nenašla jsem tam místo, kde by knížka ztrácela tempo nebo nějak kolísala. Podle mě je to knížka nacpaná naprosto neočekávatelnými zvraty.
Hlavně teda nechápu většinu mužů z Okresu. O magii jsme se dozvěděli své a myslím, že oni o tom musí vědět to samé co my. (Ale asi je ta jejich víra holt velmi silná...)

Tenhle příběh by neměl zapadnout. Donutí vás se nad tím trochu zamyslet a číst pořád dál a dál. Některé děsivější scény vás (pokud jste stejní strašpytlové jako já) nenechají klidně spát dokud to nedočtete. Je skoro nemožné knížku odložit, protože je fakt totálně čtivá.

Knížce dávám 9/10*