Co jsme si nikdy neřekli
Šestnáctiletá Mehreen Miahová bojuje s úzkostmi a depresí. Tento Chaos, jak tomu říká, pohlcuje její mysl a dávno už přebral kontrolu nad jejím životem. Mehreen je neuvěřitelně nešťastná. Má pocit, že už to dál nezvládne, že musí zmatek v hlavě nějak ukončit. Uchýlí se proto k tomu nejradikálnějšímu řešení. Přihlásí se na stránku MementoMori – server, který spojuje uživatele do skupin a určuje jim čas a metodu smrti. MementoMori propojí Mehreen s Carou Sandersovou a Olivií Castletonovou, dvěma cizinkami, které bojují s vlastními zákeřnými démony. Když se však začnou děvčata tajně scházet, ukáže se, že nejsou až tak odlišná a najdou jedna ve druhé pochopení. Ačkoli je dohromady svedlo nutkání sáhnout si na život, vznikne mezi nimi hluboké přátelství a dívky si žačnou uvědomovat, že pokud vyhledají pomoc, jejich životy bude mít smysl žít. Rozhodnou se ukončit dohodu se serverem MementoMori. Osud je ale krutý pán a MementoMori je nenechá odejít tak snadno. Začíná vražedně nebezpečná hra, která poštve dívky jednu proti druhé... Silný a emocemi nabitý debut autorky Yasmin Rahmanové o přátelství a síle přežít.
Za mě je tahle knížka další z těch Yoli knížek, které stojí za to. Zase zpracovává totálně šílené téma a napsaný je to fakt drsně. Je vidět, že autorka podle všeho ví, o čem píše.
Těch témat ke zpracování zde bylo opravdu hodně a bylo to pro mě něco nového. V některých částech knížky jsem fakt byla napnutá jak struna a s očekáváním jsem otáčela na další stranu. Bylo to totálně napínavý a místy mi to připadalo jako thriller. Za mě fakt skvělá knížka <3
Co se týká hlavních postav, tak jsem se do žádné z nich nemohla na 100% vžít, protože jsem sama nikdy psychické problémy neměla a nad sebevraždou jsem nepřemýšlela. Všechny mi ale byly fakt moc sympatické. Nejvíc asi Cara, protože mě nějakým způsobem zaujal její přístup. Vtípky za každou cenu, snížený práh empatie a divný pocity při objímání. Tohle s ní mám společný...
Nejmíň mi sedla asi Olivie. Ale zase na ní obdivuju to, že se chovala tak jak se chovala, i když si zažila peklo.
Rozhodně bylo fajn střídání pohledů, protože díky tomu vidíte, jak se všechny postavy cítí vevnitř i když na venek nedávají nic najevo... A je na nich vidět, jak ty holky uvažují, nad čím přemýšlejí a tak.
Konec byl dost předvídatelný, ale myslím si, že to jinak nešlo... Jsem ale ráda za to, jak to dopadlo, nedokážu si představit být na místě jedné z hlavních hrdinek...
Omlouvám se za délku, ale leze na mě nějaká krize, tak jsem to pro jistotu vzala alespoň takhle :)
Četli jste?
Komentáře
Okomentovat