Muffin a čaj

 

Autor: Theo Addair

Daniel a Kit jsou dva šestnáctiletí spolužáci, kteří snad ani nemůžou být rozdílnější. Jeden je nejlepším studentem na internátě, k okolí se chová odměřeně a úzkostlivě si střeží své soukromí. Druhý má umělecké nadání, pořádek považuje tak trochu za zbytečnost a často dřív mluví, než myslí.

Zdálo by se, že přátelství mezi nimi je nepravděpodobné a cokoli hlubšího rovnou nemožné. Jenže muffin a čaj přece dokáží zázraky, to je známé přísloví. A pokud není, tak by mělo být…

Svět, to jsme my. Dokud každý nezačne u sebe, nic se nezmění. Změníme sebe – a změníme svět.

Well, tohle rozhodně byla jedna z nejlepších knížek přečtených za prázdniny 2020. Možná celkově za rok 2020. Jsem ráda, že jsem se k přečtení konečně dostala, na to be read listu jsem ji měla tak rok. 

Theo navíc dokázal, že českých autorů se opravdu bát nemusíme, někteří píší mnohem lépe než autoři ze zahraničí. Jako já vím, že bychom knížky neměli soudit podle toho, jestli je autor čech, němec nebo brit. Ale řekněte mi, kdo z vás se nikdy nepozastavil nad knížkou od českého autora a nakonec raději sáhl po knížce ze zahraničí? Protože já jo. Já jsem to udělala. Několikrát. Ale postupně si k českým autorům získávám cestu zpátky. 

Příběh Daniela a Kita mě neuvěřitelně chytnul už od první stránky. Při jeho čtení jsem sečasto pozastavovala nad tím, jak moc je to miloučké a zároveň ne, to kvůli tématům které příběh ukrývá. Šikana, jedno z těch důležitých témat, o kterých se v ČR nemluví tolik, kolik by mělo, mě dostala. Nesnášela jsem Marka a jeho partičku, fakt moc.

Oba chlapci mi přirostli k srdci a v jedné části se mi chtělo brečet. Odsouzení na základě prvního dojmu je fakt nehezký a mě bylo v tu chvíli Kita fakt líto, protože za to nemohl. A Daniel byl v tomhle ohledu fakt tvrdohlavý.

Musím tu vypíchnout vyjádření emocí. Protože to byla tak neskutečně hustá jízda, kdy jsem nevěděla, jestli jsou ty emoce moje nebo postav. V podstatě jsem se s nimi ztotožňovala a za to smekám před Theem klobouk, protože takhle skvěle popsané emoční prostředí jsem dlouho nezažila. 

Tady bych klasicky napsala, že se rozhodně chystám na dvojku. Ale tu už mám přečtenou, takže vám rovnou doporučuji obě knížky. Fakt to stojí za to. Obě jsou skvělé. Dvojka mě možná dostala ještě víc než jednička. Tam jsem fakt myslela že budu brečet a přečetla jsem jí na jeden zátah. Takže ano, za mě rozhodně do téhle knížky jděte.